Píseň žlutého domina

2. listopadu 2010 v 9:29 |  Císařovniny básně
Je čas masopustu a tak mě napadlo zavzpomínat na jedno masopustní úterý roku 1874... To masopustní úterý se konal maškarní ples v sále hudebního spolku, kterého se zúčastňovali dámy a pánové z těch nejvznešenějších rodin. Císař Franz Josef byl v té době mimo Vídeň a tak císařovna Alžběta dostala chuť ten ples navštívit. Vydala se tam tedy se svou důvěrnicí Idou von Ferenczy; oblékla si krásné domino ze žlutého brokátu s vlečkou a své vlasy zakryla rezavou parukou a tvář si zakryla maskou s černou krajkou. Ida se oblékla do červeného domina a císařovnu oslovovala Gabrielo, aby se případné podezření svalilo na císařovninu komornou Schmidlovou, jež se tak skutečně jmenovala...
Seznámila se tam s prostým úředníčkem, jež se jmenoval Fritz Pacher List z Theinburgu se kterým se bavila celý večer, svou totožnost mu neodhalila, ale on si stejně během večera domyslel že má před sebou císařovnu. Domluvili se na korespondenci a během dalších let si vyměnili několik dopisů, které Alžběta, aby ho zmátla posílala z různých koutů světa.

Poslední dopis, který Alžběta Pacherovi poslala je z června 1887 a obsahoval dlouhou báseň, jejíž titul nejprve zněl "Obraz žlutého domina" ale slovo obraz bylo přeškrtnuto a nahrazeno slovem "Píseň":

Píseň žlutého domina
Long, long ago
Vzpomínáš na onu noc, noc v rozzářeném sálu?
Dávno, tak dávno, dávno tomu již.
Tam projedinkrát dvě duše setkaly se spolu,
dávno, tak dávno, dávno tomu již.
Tam přátelství naše podivný spjal osud
dávno, tak dávno, dávno tomu již!
Vzpomínáš, příteli, vzpomeneš si dosud?
Dávno, tak dávno, dávno tomu již!
Vzpomínáš na věty šeptané a důvěru v nich ,
dávno, tak dávno, dávno tomu již,
když se kolkolem tančilo, zněla hudba a smích?
Dávno, tak dávno, dávno tomu již!
Ach, přespříliš rychle plynul náš čas,
dávno, tak dávno, dávno tomu již,
poslední stisk ruky oddělil nás,
dávno, tak dávno, dávno tomu již!
Svou tvář jsem ti odhalit nesměla,
dávno, tak dávno, dávno tomu již,
však zář má ti do duše vprýštila.
Příteli, to bylo víc, mnohem víc!
Pak přešla léta, a jak míjela,
dávno, tak dávno, dávno tomu již,
nás dva už k sobě nikdy nesvedla.
Dávno, tak dávno, dávno tomu již!
Ve hvězdách pátrá za nocí můj zrak,
dávno, tak dávno, dávno tomu již,
odpověď nikdo nedává mi však.
Dávno, tak dávno, dávno tomu již!
Hned jsem ti vzdálená, hned zas blíž,
dávno, tak dávno, dávno tomu již,
na jiné planetě snad už dlíš?
Dávno, tak dávno, dávno tomu již!
Žiješ-li, alespoň znamení někdy mi dej,
dávno, tak dávno, dávno tomu již,
třebas už nedoufám, jen tu naději mi přej.
Dávno, tak dávno, dávno tomu již!
Už nenech mě čekat, čekat víc,
nenech mě čekat víc!


Odpověď Fritze Pachera:
Neznámé
Vídeň, 8. června 1887
Ba "dlouho tomu již", myslím též,
A jak čas tak rychle pádí
Vzpomínku ve mně budíš
Na růžovou dobu mládí.

Víš, jak chladnou ruku
Jsem tehdy do své uchopil
A jak ten odbytý muž
Tě nakonec přece obrátil?

Jak jsme ten večer ruku v ruce
žertovali a ty ses smála?
A jak, mnou téměř odhalena,
jsi potom do zaječích vzala?

Dnes říkám ti, neb "dlouho již tomu jest":
ty jsi nebyla chytrá dosti.
Postava, chůze, slovo, mysl,
vše neslo pečeť vznešenosti.

Jsou velmi náladoví
velicí lidé této země
A tobě se zachtělo dovědět,
kdo vlastně jsem a co je ve mně.

Ne snad, že jsem se ti líbil
- nejsem přec žádný bambula -
Tys bažila po každém slovu
a upřímně jsi mluvila.

Ošklivý se ti druh člověk,
lidé, co u nohou ti leží.
Ty jimi pohrdáš a oni tobě
lichotí, lžou a z tebe těží.

Na ten masopustní žert
já stále vzpomínám a rád
A vím - nikdo by tomu nevěřil -
že rozum i srdce znáš dát.

"Jak", voláš pobouřeně,
"Ty skrčku, jsi mi k zlosti.
Ty znáš mě a nemáš strach
Před mojí vznešeností?!"

Při úctě vší já říkám ne.
Myslím si totiž stále,
že humor máš a pro mne jsi
jen žluté domino malé...

Vím dobře, že pokud svět
se docela nepřevrátí,
rozhovor z očí do očí
se mi už sotva kdy vrátí.

Však na jedno mám snad právo,
jiní mu říkají povinnost.
A tak tě prosím: stále mi ukazuj
přátelskou tvář a žádnou zlost.

Ať úsměv se na ní objeví
- ať výsost je odehnána -,
A´t tvůj němý dík mi poví:
"Jsem to já, jsem rozpoznána!"

Dopis poslal na obvyklou adresu, Alžběta si jej ale nikdy nevyzvedla a Pacher jej tedy dostal neporušený zpět...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama